Nejasnosti a zajímavosti

Jistě je známo, že se narodil nějakého šestého dne roku 1856 v Zámecké ulici (po něm dnes Freudově) v Příboře na Moravě jako syn Jácoba Freuda a Amálie Nathannové, ale zda to bylo v květnu, jak se oficiálně uvádí, je nejisté. Až do roku 1931 toto datum také všichni považovali za nesporné, ale tehdy radní v Příboře chtěli na počest rodáka vytvořit pamětní desku a po nahlédnutí do obecní matriky zjistili, že písař jasně poznačil 6. březen. V rodinné bibli otec zaznamenal narození na úterý měsíce rošchodeš roku 5616 (po nesmírně složitém výpočtu z židovského letopočtu se dojde k datu 6. května) ovšem možná jen proto, aby mezi svatbou a narozením prvního dítěte bylo 9 měsíců.

Navíc se původně nejmenoval Sigmund, ale Sigismund či spíš Schlomo Simcha(t), "milující vědění v hebrejštině" (jak ho otec zaznamenal do rodinné Tory). Poslední jméno nepoužíval, jelikož patřil k asimilovaným židům, a jméno Sigismund si změnil na studiích kvůli svému příbuznému, který se jmenoval rovněž Sigismund.

Freudova matka byla třetí ženou jeho otce (obě manželky před ní záhy zemřely), když se Sigismund Freud narodil, měl už dva dospělé nevlastní bratry.

Byl to údajně „mámin mazlíček“ (prvorozený) a mnohem blíž než k sourozencům měl ke svému stejně starému synovci. Byli to nerozluční přátelé.

Základní výuku dostal od rodičů. Od roku 1865 (jako 10letý) navštěvoval střední školu v Leopoldstatu (Taborstraβe – později Sperlovo gymnázium) a byl vynikající žák: od 1. do 8. třídy nejlepší ve třídě s uznávaným postavením (jak sám říká: „…téměř nikdy mě nezkoušeli…“). Ale ve čtvrté třídě (14 let) měl z chování místo výborné dostatečnou: věděl totiž o tom, že jeho spolužáci navštěvují vykřičené domy a lokály a nikomu o tom neřekl. Známka snížená o dva stupně se v následujících dvou pololetích opět vrátila na výbornou a tam už zůstala do konce studií, ačkoliv Freud nebyl andílkem, ani mezi spolužáky neoblíbeným šprtem. Byl nejednou mluvčím nespokojených chlapců, ale učitelé tyto názory u jinak pilného žáka se smyslem pro povinnost tolerovali.

Na vysoké škole se velice spřátelil se starším kolegou Josefem Breuerem, který jej velmi podporoval, jak při studiu, tak po založení Freudovy vlastní praxe, nejen peněžně, ale také přenecháním některých svých pacientů, čímž Freudovi zajistil první výdělek a dopomohl mu tak k manželství.

Na svatbu se svou snoubenkou čekal Freud přes čtyři roky, protože matka snoubenky nechtěla dát dceru nezajištěnému mladíkovi bez peněz. Dokonce se s Martou odstěhovala z Vídně.

Velmi se zajímal o kokain (tehdy to byla neznámá, za neškodnou považovaná droga). Přišel na jeho povzbuzující účinky a dost s ním experimentoval. Posílal jej snoubence i přátelům a nutil kolegům: přítele Flieβe chtěl zbavit závislosti na morfinu, ale po léčbě kokainem se Flieβ stal závislý na obou drogách. Freud sám však kokain pravidelně užíval ale závislým se nestal. Když přišel na její znecitlivující účinky (jednou mu zdřevěněl jazyk) a následně chtěl pomoct asistentovi v nemocnici, jenž si stěžoval na děsivé bolesti zubů, velmi své kariéře uškodil. Pacient mu věřil a odešel s ním do laboratoře, kam je následoval houf zvědavých Freudových kolegů. Díky droze asistenta bolesti sužovat přestaly. Freud po nějaké době odjel za svou snoubenkou, ale dva lékaři – Carl Koller a Leopold Königstein, kteří úspěchu koky přihlíželi, ji nezávisle na sobě pilně zkoumali. Když se Freud vrátil do Vídně, dověděl se o zprávě, která už stihla obletět svět: doktor Koller splnil sen každého anesteziologa, operovat například oči bude možné bezbolestně. Freud, který s publikováním svých poznatků čekal, až jich bude víc, byl tak připraven o možnost se proslavit. Z počátku bral tuto velkou křivdu gentlemansky a Kollerovi nic nezazlíval, z daleko pozdější korespondence se dovídáme, že epizodu považuje přinejmenším za mrzutou a ke Kollerovi cítí určitý vztek, neboť Vídeň se mohla stát kolébkou lokální anesteziologie díky němu.

Na rodný Příbor vzpomínal rád, dokonce napsal tamějšímu starostovi u příležitosti svých narozenin v roce 1936 o svých příjemných pocitech z dětství (tehdy za československou obec, řečnil Emmanuel Windholz, prezident Pražské psychoanalytické skupiny a Freudova dcera Anna četla pozdravný otcův dopis; české veličiny se omluvily), ale do konce života se tam již nepodíval, ač se v roce 1886 ocitl na Moravě na manévrech jako c. k. vrchní lékař relativně blízko rodišti, myšlenky však měl jiné, jak dokazuje jeho korespondence s Breuerem: „Stále si hrajeme na válku. To jediné, co je v Olomouci snesitelné, je velkoměstská kavárna se zmrzlinou, novinami a dobrým pečivem.“ Později se také zmínil o Čechách jako o svém domově (např. v předmluvě k českému vydání svých přednášek Úvod do psychoanalysy z roku 1945).

Nevěnoval se jen lékařskému výzkumu. Jak napsal mladšímu kolegovi, když udílel rady: „V sobotu večer po jedenáctihodinové práci a na konci týdne bez neděle nejsem k ničemu a udělám dobře, když si jdu zahrát karty.“ Také sbíral starožitné předměty, jimiž zdobil jak byt, tak ordinaci a vyrážel pro jejich získání do ciziny (až do Egypta) a naučil se hrát hru Go.

Freud je předobrazem lékaře z kreslených vtipů Vladimíra Jiránka. Freud je obecně předobrazem lékaře, který dbá pokroku a blaha svých nemocných a je ochoten jít bez uznání svou životní cestou, pokud se domnívá a věří, že jde cestou správnou. Jeho hebrejské jméno, tedy radující se z vědění,bylo jaksi předznamenáním jeho životní cesty.

Na jeho práci se podíleli a následovali ho četní kolegové, psychoanalýza je jednoznačně uznávanou vědou o duševním životě člověka a o léčení lidských duševních poruch, je jen škoda, že nebyl a doposud není ve své vlasti prorokem, abychom parafrasovali jeho dopis starostovi Příbora. Masarykovi byl směšný a ohrožoval jeho pojetí mravnosti, nacistům a komunistům vadil jeho otevřený a svobodomyslný duch a osvobozující duch psychoanalýzy. Proto také patří uznání lidem, jako byl dr. Dosužkov, dr. Kučera a dr. Haas a dr. Bénová, že unesli tíhu doby a udrželi čsl. psychoanalýzu živou do svobodnějších dob.