Životopis

Sigmund Freund – dětství a studia

Sigmund Freud se narodil 6. května 1856 na Moravě v Příboře. Ale už ve třech letech se odstěhoval s rodiči do Vídně díky finanční krizi a díky strachu otce z bídy. Přestože ve Vídni prožil pak téměř celý život, nikdy se s Vídní zcela nesžil. Zdá se, že ztráta domova ve třech letech byla pro Freuda bolestná, tehdy v něm také mimo jiné vznikl odpor k železnici a často obviňoval otce za to, že byl nucen opustit moravský Příbor.

Ve Vídni Freud prošel základní a střední školou a to s vynikajícím prospěchem. Byl nadaný žák a měl vynikající fotografickou paměť. Ohledně kariéry, o které po skončení školy měl stejně jenom nejasné tušení rozhodl fakt, že mladý Žid v té době mohl studovat jen jednu ze tří věcí: obchod, práva, nebo medicínu. Freud tedy studoval medicínu ve Vídni od roku 1873 po celých osm let, i když stačilo pět roků. Dal podle svých vlastních slov přednost delšímu teoretickému vzdělání před rychlým nástupem do praxe.

Sigmund Freund – neurolog a kokain

Roku 1876 nastoupil do fyziologické laboratoře, kterou vedl Ernst Brücke, kde zkoumal histologii nervových buněk. I po dosažení doktorátu byl závislý na podpoře od otce, a tak se z existenčních důvodů rozhodl pro praxi lékaře. Po zasnoubení roku 1882 nastoupil tříletou praxi ve vídeňské nemocnici, kam se později dostal na psychistrickou kliniku prof. Theodora Meynerta, který měl obrovské znalosti o mozku.

Sigmund Freund v roce 1884 až 1887 systematicky studoval účinky kokainu. Jako první zjistil anestetické účinky kokainu. Kokain zkoušel i sám na sobě a také na pacientech. Experimenty však přerušil díky cestě ke snoubence, zatímco kolega Koller pokračuje v pokusech a získá proslulost, nikoli Freud.

Sigmund Freund – začátek soukromé praxe a slávy

Roku 1885 byl jmenován soukromým docentem pro obor psychopatologie a získal stipendium na cestu do Paříže. Následovala studijní cesta, kde se potkal s neurologem Jeanem Martinem Charcotem, která mu zprostředkovala zkušenost s psychopatologií. Zde se naučil hypnóze.

Svatba s dlouholetou snoubenkou Martou Bernaysovou roku 1886 znamenala významný mezník v jeho životě. Freud se odpoutal od své dominantní matky, přestěhoval se. Také byl nucen se nějakou dobu věnovat materiálním starostem a řešení nedostaku peněz. Freund přijímá místo ředitele v Ústavu pro dětské choroby ve Vídni.

Pod vlivem zkušeností z Francie začal 1887 používat zkušeností z hypnózy. Zde se mu podařilo několik zázračných vyléčení, takže pacientů měl dostatek. Ovšem vyléčení se ukázala jako přechodná. Freudův vývoj výrazně ovlivnil Josef Breuer.

V předchozích letech Freud bojoval se získáváním prostředků na život, situace se nyní změnila. Měl obrovské množství pacientů a byly dny, kdy vydělal i přes 100 zlatých. Řádným profesorem pak byl jmenován o hodně později v roce 1920.

Freud vypracovává základy psychoanalytických doktrín a zároveň se objevují jeho první stoupenci a následovníci.

Sigmund Freund – obtížná nemoc a jeho první teorie

Ve dvacátých letech 20. století Freuda začal trápit zhoršující se zdravotní stav, který mu téměř znemožnil vystupovat na veřejnosti, protože mluvil jen se značnými obtížemi. O to více se začal věnovat dalšímu rozvoji psychoanalýzy. V knize „Já a ono“ (Das Ich und das Es) roku 1923 poprvé formuluje tzv. strukturální teorii lidské psychiky. V tomto modelu tvoří duševní aparát tři hlavní struktury: id (ono), ego (já) a superego (nadjá). Id obsahuje pudové tendence, ego je centrální řídící systém psychiky, který má za úkol vyrovnávat se s tlaky z vnějšího světa, i z id. Ego také disponuje obrannými mechanismy a odkládá pudové uspokojení. Superego obsahuje obsahuje svědomí a morálku, která se formuje vnitřňováním příkazů a zákazů autorit.

Pojem Superega se zrodil v polemice s jeho žákem Alfredem Adlerem.

Psychoanalytické hnutí, které založil Freud se distancoval od ostatních proudů ostřeji, než je běžné. Freud založil nejužší vedení tohoto hnutí, tzv. komité, které se skládalo z nejoddanějších stoupenců psychoanalytického směru. Komité mělo charakter tajného spolku a jeho členové dokonce nosili prsteny se stejným symbolem. Smyslem komité bylo chránit Freudovi pomáhat v práci a také chránit ho před osobními útoky a konflikty.1 Jádro komité tvořilo pět lidí – Jones, Ferenczi, Sachs, Abraham a do roku 1919 Eitington.

Sigmund Freund – nacismus a konec života

Po nástupu fašismu roku 1933 zahájili nacisté ostré akce proti psychoanalýze. Zde nejspíše hrálo značnou roli to, že Freud byl Žid. Likvidace psychoanalýzy v třetí říši byla jedna z akcí, která se Hitlerovi zdařila. Při pálení protinacistických knih hořely i Freudovy spisy. Po obsazení Rakouska roku 1938 zachránil Freuda před koncentračním táborem jeho věhlas a také značné konexe. Německý vyslanec Graf von Welczek byl upozorněn jinými státy, že špatné zacházení s Freudem ze strany nacistů by vyvolalo světový skandál. Zdá se, že také Mussolini, kterému Freud věnoval jednu ze svých prací, neboť je spojoval zájem o antické vykopávky, intervenoval u Hitlera nebo u německého vyslance ve Vídni. Po dalších zásazích britského ministra vnitra Samuela Hoara a Royal Society vydali nacisté povolení k přestěhování pro Freuda, jeho rodinu, služebnictvo, osobního lékaře a určitý počet jeho žáků s rodinami. Do hry byl zapojen i prezident Roosevelt, když 4. června 1938 bylo vydáno konečné povolení. Nacisté požadovali za možnost odcestovat 12 000 zlatých, které zaplatila Freudova žákyně.